Blog

Po dlouhé době jsem kreslil v ruce. Tedy v ruce… Na papír. V televizi fotbaly, času málo, spojil jsem tedy příjemné s užitečným. Skicák na klín, křeslo k televizi – a už to jelo. A zatímco Mexiko vítězilo 1:0, mně pod rukama vznikla tato skica.

Nejlepší hráči, nejmazanější trenéři, nejužvaněnější komentátoři, ti všichni mířejí do Brazílie. A bude se bojovat, bude se střílet, bude se padat. Tu bomba pod břevno, tu střela šajtlí. Prásk a máš to! Napálit do brány, přejet přes achilovky. Fanoušci v ochozech nadšeně ryčí, hráči se šťouchají, koučové šílí.

Kdo mě zná, ten ví. Bez kola nedám ani ránu! Snad pro housky do krámku ještě dojdu, snad smetí vynést po svých se uvolím. Víc ne. Ani metr! Jak jen to jde, přehodím nohu přes štangli a už to fičí. Z baráku za roh, z ulice pod most, z města do polí.