Poslední dobou

Kdo mě zná, ten ví. Bez kola nedám ani ránu! Snad pro housky do krámku ještě dojdu, snad smetí vynést po svých se uvolím. Víc ne. Ani metr! Jak jen to jde, přehodím nohu přes štangli a už to fičí. Z baráku za roh, z ulice pod most, z města do polí.

Uháním krajinou. Kochám se, jásám.

Hříva zpod přilby mocně vlaje, svaly při zápolení se strmým svahem se pnou. Selky na polích v mdlobách padají, chámové závistivě zpod slamáků hledí. Žádná cesta není mi prostá, žáden kraj není mi všední.

Ženu se dál. Polednem, jitrem, třeba i nocí.

Zplaven a žízniv, s prostým lidem pak nad žejdlík sedám.

A nebo taky ne. Poslední dobou jsem na cyklo toulky tak trochu… Času neměl. Zaměstnávalo mě malování, spolupráce na větším projektu. Leč, dokonáno jest. Ještě chvíli sice potrvá, než bude vše kompletní, můj díl práce ale hotov je.

A tak, ještě než půjdu promazat řetěz, snad aspoň lehká ochutnávka, o co půjde.

Jsou to kresby pro děti a jsou mimo jiné – o jízdě na kole. Jak jinak!

Když havárka, tak poblíž rusé zdravotnice!

Na přejezdu pro chodce… to byla kdysi písnička. Jiná.

Noste přilby, jezděte za sebou a navečer se přikrývejte.

OK, a teď seriozně, některé obrázky potěší i majitele černobílých televizorů.