Maskot pro litvínovské hokejisty

27Litvínovští hokejisté se pro letošní sezónu rozhodli změnit podobu klubového maskota.

Gepard Vervák už po tribunách nějaký rok chodil, ale hokejový dres se jevil být tenkou civilizační slupkou na jinak realistickém dvoumetrovém modelu šelmy s vyceněnými zuby a bojovým pohledem.

Jinými slovy řečeno, mnoho dětí se maskota bálo. Což je dost potíž, neboť to kvůli nim na tribunách je.

A navíc klub cítil rezervu v oblasti prodeje propagačních předmětů. Tedy se markeťáci Chezy rozhodli pro změnu.

Očekávání od nového maskota

Cílem změny bylo:

• cartoon styl
• sympatický vzhled
• podoba, která osloví děti
• atraktivní pro textil a další propagační předměty
• typické vlastnosti litvínovského hokeje – šikovné ruce, bojovné srdce

Jak to celé dopadlo? Nemá smysl dlouze popisovat, co lze vyčíst z kresby. Obrázek maskota poví víc než mnoho slov.

Asi ale nebude naškodu, když se podělím o zkušenosti, jež jsem si ze zakázky odnesl.

Bylo jich dost a přijdou mi docela zajímavé.

Výzvědy v tlupě maskotů

Než jsme začali, prošel jsem si maskoty světových týmů. Ty vybrané jsem ukládal do nástěnky na Pinterestu.

Ne tolik pro inspiraci ke kresbě, jako jsem spíš chtěl vidět, co funguje, a co ne.

• Může mít gepard pouze dres? A nebude vypadat, že má holý zadek?
• Co dlouhé štulpny? Jde i bez nich, ale není to potom spíš fotbalista?
• Brusle? Opravdové, nebo zvětšené?

Myslím si, že mi to dost pomohlo najít optimální kombinaci vybavení.

Také jsem si uvědomil, že silnější boky a nohy mají hned dva pozitivní efekty. Vypadají docela vtipně (vzpomeňte na hokejového Boba a Bobka!) a lehce evokují dojem starých hokejových kalhot.

A to se mi líbilo.

Pohyb dává kresbě život

V klubu se vlastně líbila už úplně první kresba, kde maskot stojí. Ale nejlépe dopadla střelecká verze.

Pečlivě jsem hledal střelecké reference a studoval správnou pozici těla. Natočení ramen, boků, pořádný nápřah i zapření nohou. Nakreslil jsem extra skicu, ladil křivky svalů.

A vyplatilo se to. Z kresby je ta energie cítit.

Takhle pálí Guma!

Historie nezabije

Kdo si projde moje kresby, pochopí, že tradice mám rád. Dřevní materiály, tkaničky, kožené míče, rukavice.

Dnešní doba je však zvláštní. Hokejové kluby mění názvy podle toho, jak kdo píská, jejich dresy připomínají spíš letáčky z marketu.

Jak do takového světa přivést potomk… maskota?

Sáhnout při návrhu maskota pro historické propriety, čistý dres, tkaničky u krku, tak vlastně nebylo jen úlitbou vlastní libůstce. Pomohlo to i esteticky. A jsem rád, že můj pohled zástupci Chezy sdíleli.

Namísto mišmaše barev a nápisů tak máme kontrastní design, čisté barvy. Vše důležité je vidět. Detaily vyniknou. Bílé tkaničky, izolačka na hokejce, špunt na konci. A maskot bude fungovat napříč sezónami.

Jestli ono na těch tradicích něco nebude…

Poučení na závěr

A na závěr také jedno poučení.

Šitá verze maskota má své rezervy, trochu z ní totiž uteklo to nejdůležitější – gepard.

Sám jsem nad ní neměl kontrolu, ale možná jsem mohl udělat více. Převádět plochou kresbu do tří rozměrů má svá úskalí, každé snese jiné věci. A tady to designerská loď trochu vzala o dno.

Aspoň budu příště vědět, že vzájemné komunikace není nikdy dost.

A když jsme u té komunikace, pokud máte jakýkoliv dotaz či komentář, klidně mi napište.

Já si mezi tím skočím na oběd, hezky v tričku 😉