Slovník grafických pojmů

Formáty souborů

Formáty souborů jsou způsoby, jakými jsou uložena data ve formě digitálního obrazu. Existuje mnoho různých formátů souborů, liší se v parametrech jako:

podstata uložení informace (vektor vs. bitmapa)
míra a způsob komprese obrazu a dat
barevná hloubka
podpora průhlednosti
podpora vrstev grafiky
podpora souboru v konkrétním grafickém programu, webovém prohlížeči apod.

Bitmapové soubory

Bitmapové (též rastrové) soubory ukládají obrazová data v mřížce pixelů, kde každý pixel má svou barvu a polohu. Představte si je jako mozaiku.

Při zvětšení dochází ke ztrátě kvality. Jsou vhodné pro fotografie, textury a obrazy s komplexními detaily.

Typické formáty – JPEG, PNG, GIF, BMP a TIFF.

Vektorové soubory

Vektorové soubory ukládají obrazová data ve formě matematických objektů, jako jsou křivky. Namísto ukládání pixelů obsahují instrukce pro zobrazení obrazu.

Lze je libovolně zvětšit bez ztráty kvality – zobrazení se přepočítá a detaily jsou stále ostré. Jsou ideální pro tisk nebo vytváření log a ikon.

Typické formáty – SVG, AI, EPS.

JPEG

Nejběžnější formát obrazu na internetu. Používá kompresi pro zmenšení velikosti souboru, její vyšší míra může vést ke snížení kvality obrazu. Vhodný pro fotografie a obrázky s mnoha odstíny barev.

PNG

Často používán pro webové obrázky. Podporuje průhlednost, bývá proto použit pro loga a ikony. Jeho komprese neovlivňuje obrazovou kvalitu, daní je vyšší datová velikost.

GIF

Bitmapový formát umožňující animaci při omezeném počtem barev (256). Typicky MEME na sociálních sítích.

SVG

Vektorový formát. Využíván pro jednoduché ilustrace, loga. Umí jej zobrazit webové prohlížeče.

PSD

Soubory vytvořené v programu Adobe Photoshop. Tento formát umožňuje uložit vrstvy, masky, úpravy a další prvky tvorby obrazu v jednom souboru. Vysoká datová náročnost.

AI

Soubory vytvořené v programu Adobe Illustrator. Tento formát umožňuje uložit vektorové kresby a grafiku v jednom souboru.

Barvy

Barevné režimy

Barevné režimy jsou způsoby, jak digitální zařízení jako monitory a tiskárny pracují s barvami. Dvěma nejběžnějšími režimy jsou RGB a CMYK.

Grafické soubory mají nastavený určitý barevný režim v závislosti na tom, jak budou použity. To zajistí optimální a věrné barevné podání na daném výstupu.

Rozsah dosažitelných odstínů (gamut) barevných režimů je proti rozsahu vnímanému lidským okem částečně omezen, limitem je charakter použité technologie.

RGB

RGB (Red, Green, Blue) je režim, který se používá na vytváření barev na obrazovkách, jako jsou monitory, televize a displeje na mobilních zařízeních.

Každý pixel na obrazovce má malé světelné diody pro tyto tři barvy. Když se různé intenzity těchto barev kombinují, vytvářejí se různé odstíny barev.

RGB se používá pro digitální média určená k zobrazení na obrazovkách.

RGB vyzařuje světlo

Podstatou barvev produkovaných displejem je světlo zářící z diod. Jejich základní barvy se skládají dohromady a tvoří konkrétní odstíny. Čím více a intenzivněji diody svítí, tím světlejší barvy dosáhneme.

RGB hodnoty

Číselně je konkrétní odstín definován třemi hodnotami v rozsahu 0 – 255. Každá z nich stanoví míru rozsvícení diody odpovídající barvy.

Přestože proti zvyklostem máme namísto žluté základní barvy zelenou diodu, je zápis poměrně intuitivní:

Černá (0, 0, 0) – nesvítí nic
Bílá (255, 255, 255) – všechny diody svítí
Jasně červená (255, 0, 0) – plně svítí červená dioda
Tmavě fialová (50, 0, 50) – zlehka svítí červená a modrá dioda
Středně šedá (120, 120, 120) – všechny diody svítí stejnou měrou

CMYK

CMYK (Cyan, Magenta, Yellow, Key/Black) je režim, který se používá při tisku na papír.

Základními barvami v tomto režimu jsou azurová (Cyan), purpurová (Magenta), žlutá (Yellow) a černá (Key/Black).

Mícháním těchto čtyř barev na tiskovém stroji (tzv. čtyřbarevný soutisk) se vytvářejí různé odstíny barev na papíře. CMYK je důležité pro tisk všeho, od knih a časopisů po plakáty a vizitky, protože zajišťuje nejvěrnější barevné podání na výstupu.

Jakkoliv je CMYK tiskovým standardem, technologie má svůj limit. Zvláště syté odstíny modré, zelené či červené není možné soutiskem poskládat. V širším kontextu vícero barev (fotografie) to nemusí být zřetelné, ale při tisku jednobarevných ploch (firemní materiály) je třeba to brát v potaz.

CMYK odraží světlo

Principem barev materiálů je odraz světla jiných zdrojů. Např. červený potisk obsahuje drobné částice, které pohltí všechny základní barvy a odrazí pouze červenou složku.

Čím více barev v rámci CMYK soutisku na materiál naneseme, tím víc složek světla pohltí a tím bude tmavší.

Pantone

Pantone je knihovnou standardizovaných barev. Barvy jsou identifikovány pomocí unikátního kódu nebo čísla Pantone (nazývaného PMS – Pantone Matching System).

Pantone barvy jsou konstantní, nemění se v závislosti na zařízení nebo materiálu. Jsou proto využívány například pro vytváření firemní identity tak, aby veškerá prezentace byla vizuálně konzistentní.

Konkrétní odstín Pantone barvy musí být přesně namíchán. Nevzniká až na materiálu soutiskem základních barev (jako CMYK). To klade časové i finanční nároky na přípravu i proces tisku – přídání extra cartrige s Pantone barvou umožňují jen některé tiskové stroje.

V praxi se proto častěji setkáváme s řešením, kdy Pantone barvu nahradí odstín CMYK soutisku vybraný dle papírového vzorníku jako nejpodobnější.

Rozlišení

Rozlišení obrazu, média

Rozlišení udává počet pixelů v digitálním obrazu. Vyšší rozlišení umožní zobrazit větší množství dat. O rozlišení hovoříme u displejů stejně jako u grafických souborů.

Příklady rozlišení v pixelech:

Obrazovka telefonu – kolem 1080 x 1920 pixelů (Full HD)
Pracovní monitor – 1920 x 1080 pixelů (Full HD) nebo 2560 x 1440 pixelů (QHD)
Ikona v příkazovém řádku prohlížeče – 32 x 32 pixelů
Fotografie A4 při hustotě (viz níže) 300 dpi – 2480 x 3508 pixelů

DPI – Hustota rozlišení

Hustota rozlišení udává počet pixelů nebo bodů na fyzickou plochu, obvykle na palec (dpi) nebo na centimetr (dpcm).

Vyšší hustota rozlišení = kvalitnější a ostřejší vstup (scanner) a výstup obrazu (tisk, displej).

S různou pozorovací vzdálenosti nároky na DPI (hustotu) klesají.

Nejčastější hodnoty DPI:

fotografie, tištěná média – 300 DPI
interiérový tisk (fotky, obrazy) – 100 DPI
exteriérový tisk (plakáty) – 70 DPI
billboardy – 30 DPI

DPI prakticky

Chcete-li připravit zdrojová data kvalitně, vždy vycházejte z tiskové hustoty 300 DPI. Pro tu platí, že na 1 cm tisku potřebujete 115 pixelů. Pro grafiku s delší pohledovou vzdáleností s klesajícím DPI přímo úměrně klesá i počet pixelů.

Nemáte-li dostatečné rozlišení grafiky, obrázek či fotku lze vždy na daný rozměr „natáhnout“. Ale kvalita reprodukce viditelně klesá a ztrácí detail.

Logika hustoty platí i reverzně, tj. na vstupu. Chcete-li jednou reprodukovat staré rodinné foto kvalitně, nikdy jej neskenujte s hustotou nižší než 300 DPI.