Tuhle se mě na fotbale kamarád Tomáš zeptal.
Hele, ukazoval mi tvůj brácha na kartách, co kreslíš. A Martina má narozeniny. Nešlo by jí něco namalovat?
Zavázal jsem si kopačky, protáhl nohy a nasál vůni pozdního léta, abych odhadl, jak vysokým rozdílem dnes červený tým, to je ten můj, asi tak zhruba zdemoluje černý tým. To je ten Tomášovo.
Jasně, že mohl, řekl jsem, hubu od ucha k uchu.
No tak to je bezva, usmál se Tomáš potěšen a šel se taky rozcvičit, to aby se na tu potupnou porážku řádně připravil.
Tak nějak… to myslím bylo.
Nebo nějak podobně.
Skóre té přestřelky už si dneska zcela jasně nevybavím. S ohledem na mrzkou úroveň týmu černých však rozhodně soudím, že pokud jsme třeba i prohráli, tak nejvýš o pár branek.
Výsledek kresby jeví se při zpětném pohledu o něco jistějším, proto ho přikládám též.
Tak všechno nejlepší!