Mám v hlavě jeden takový příběh. Tak dlouho, až mi to nedalo a začal jsem ho blíže zkoumat. Postavy, jména, prostředí.
A taky skicovat. Jen tak, z dlouhé chvíle. Louka u lesa nebo třeba svahy hor. Čára sem, čára tam. Expresivně, rychlé kompozice.
Většinou zůstalo jen u těch hrubých skic.
Ale teda tahle, ta se mi lehce vymknula z ruky.
A jak to bylo dál?
Tak to zatím ještě nevím. Teda trochu málo vím — ale nepovím.